Jaký byl můj rok 2017? #Část 3.

4. září 2018 v 15:00 | Charlotte

Ahoj,
vítám vás po strašně dlouhé době u nového článku na mém blogu. Před více jak půl rokem jsem začala takovou sérii Jaký byl můj rok 2017? A přišlo mi blbé, abych to nedodělala, když už mám půlku hotovou, takže jsem se rozhodla tuto sérii dopsat (nebo minimálně tuto část).


Možná jste si mysleli, že jsem s blogem definitivně sekla, když jsem tak dlouho nevydávala články. Pravdou je, že jsem si někdy v březnu řekla, že bych mohla pokračovat a psát dál, jenže... když jsem si sedla k počítači, nějak jsem neměla náladu ani chuť nic psát. A v takové situaci nemá cenu psát, to by to pak stálo za nic. Ještě jsem do toho měla školu a veškeré jarní a teď tedy i letní aktivity... Jak jsem si myslela, že budu mít o prázdninách milion času na psaní, ani tentokrát jsem se netrefila a mnohem radši, než abych seděla doma zavřená u počítače, jsem si zacpala celé dva měsíce různými zábavnými aktivitami. Ve výsledku jsem nestihla ani dopsat svá rozepsaná díla na Wattpadu (viz. další odstavec).

S tím psaním jsem nesekla tak úplně, pokračovala jsem dál. Na Wattpadu jsem se rozhodla napsat příběh, takže vznikl první díl mé Dramione trilogie. Kdybyste chtěli, tak tady si ho můžete přečíst. Zároveň momentálně pracuji na druhém dílu a ještě jedné prázdninové "knize" o skautském táboře, kterou, jak to tak vidím, budu ráda, když dokončím do příštího léta. Ještě píšu něco jako svou zpověď, prostě takové autobiografické zábavné dílo jménem Alkohol? Nikdy!, takže pokud byste chtěli, určitě se mrkněte.

Moc se tedy omlouvám všem mým stálým čtenářům. Pokusím se to napravit a vydávat teď články častěji než jednou za čtvrt roku... Měla jsem naplánovaných pár tématických článků, mimo jiné i o výběru střední a přijímačkách, ale to mi tak trochu uteklo, takže budu muset počkat na příští rok. Zase.

A moc všem děkuji, co čtete blog i nadále a občas sem zavítáte a někdy i necháte komentář. Všechno to čtu a moc mě to těší. A taky jsem upřímně hodně překvapená, když vidím statistiky blogu, kolik lidí ho za týden navštívilo. Vzhledem k tomu, že teď nevydávám články / nevydávala jsem, to je vážně slušné a krásné číslo. Díky všem :)

Tak pojďme na to. Minule jsem skončila u června u festivalů (btw. chtěla jsem napsat článek o Votvíráku - best fesťáku ever - jenže už je opět po, tak asi až příští rok, snad...), jdeme na červenec.




Tento měsíc jsem sice strávila na táboře, ale táborové téma mi nepřijde moc dobré na psaní, protože to má každý s táborem malinko jinak. A skautské tábory se dost liší od jiných, takže nebudu zabírat do detailů a pověnuji se radši brigádě, kterou jsem letos sice měla až na začátku srpna, ale whatever.


Kde jsem pracovala?

Poprvé jsem byla na brigádě hned, jak jsem dovršila patnáctého roku svého života. Jako první jsem pracovala na nově otevřeném koupališti ve stánku s občerstvením. Bohužel jsem tam přišla v den největšího horka, takže největší frmol, a šoupli mě do přípravny, kde jsem pak strávila ještě dalších pár dní. Nic moc, dámy a pánové.

Téhož roku jsem pak pět dní pracovala jako instruktorka na příměstském táboře. To jsem si docela užila, dětí sice hromada, ale práce málo, bohužel také plat nízký.

Loni jsem pak pracovala v zábavném parku pro děti. Dost těžko se to popisuje, prostě jsem tam byla v "dílně", kde si děti mohly něco vyrobit. Nejdřív jsem jim ukázala, co si můžou vyrobit, pak jim to prodala (nebo skrze jejich rodiče) a následně jsem jim danou věc pomohla vyrobit. Musím říct, že jsem tam byla tak moc spokojená, že tady brigádničím i letos. Je to spíš takové hraní si, moc peněz za to není, ale kvůli tomu to nedělám. Vážně mě ta práce baví a to si myslím, že je jedna z nejdůležitějších věcí, abyste nebyli z brigády otrávení.


Jak jsem se o tom dozvěděla?

Asi největším problémem středoškoláků je získat brigádu. Dozvědět se o ní, kde, kam, jak, kdy berou.

Nejlepší je, když vám o brigádě poví někdo z kamarádů. Takhle jsem se vlastně dozvěděla o všech brigádách, kde jsem kdy pracovala. Tu jednu jsem vlastně měla přes skaut, ale také mi o tom řekla kámoška.

Nebo někdo ze známých, rodiče, jejich přátelé... dospělí lidé se pohybují v pracovním životě, takže dost často vědí, kde zrovna shánějí na léto brigádníky. Zkuste se jich zeptat.

Dále pak můžete využít internet, kde si na jejich stránkách přečtete (někdy) informace o tom, zda-li hledají brigádníka na léto a jaké jsem požadavky. Stejně tam pak ale musíte zavolat, napsat nebo se s někým sejít, ale jako začátek hledání to není špatné.

Mnohdy je dobré dívat se kolem sebe a narazíte na zajímavé inzeráty. Často věší nabídky třeba na nástěnku ve vaší škole nebo jinam na nástěnky.




Tento měsíc jsem poslední dva týdny strávila u moře v Řecku. Řecko je krásná země, sice dost suchá s tropickými teplotami, mnohdy špinavá a s vodou se musí hodně šetřit, ale má bezesporu své kouzlo.

Já už jsem byla v Řecku poněkolikáté, ale pokaždé na jiném ostrově nebo na pevnině, takže mám pokaždé co nového objevovat. Miluji památky z antické doby, různé vykopávky, zbytky měst a chrámů... A pak také řeckou kulturu, řecké tance, řeckou kuchyni... Dost o Řecku, kdyžtak můžu napsat samostatný článek s nějakými tipy na výlety, pár řeckých ostrovů už jsem procestovala, takže mám zážitků a vzpomínek víc než dost.


Tipy na mé předchozí články související s tímto tématem:


Jak tak na to koukám, tak jsem byla loni dost aktivní a napsala jsem o dovolené opravdu hodně článků! Wow!




V září jsem se se svou třídou vypravila na týden do střední Itálie.


Tipy do autobusu

Rozhodně si vezměte na palubu polštářek a deku! Bude se vám to hodit. Když je pak v noci zima a v autobuse je puštěná nepříjemně studená klimatizace, jste za deku opravdu moc rádi.

Pak nějaké to jídlo a alespoň jednu flašku s pitím - na benzince se zastavuje nejdřív každé tři hodiny!

Když už se zastaví u benzinky, určitě jděte ven, i když třeba zrovna nepotřebujete na záchod nebo si nechcete nic kupovat. Protáhněte si nohy po tak dlouhém sezení, zaběhejte si, zacvičte si a nadýchejte se čerstvého vzduchu.

Pokud se vám v autobuse dělá špatně, Kinedryl je základ. Je dobré ho mít s sebou, i když nemáte v buse problémy, co kdyby nebo co kdyby bylo špatně nějakému kamarádovi... Takový malý tip: Je dobré se dívat z autobusu ven do krajiny. Jak to na silnici houpe, tak pokud se díváte do autobusu, sice to houpe, ale vy vidíte věci v autobuse stále stejně, nehoupou se vám. A právě proto, že se neshoduje váš vizuální obraz s vaší rovnováhou (rovnováha je houpáním narušena, ale vizuální obraz ne), dělá se vám z toho špatně. Stejně tak není dobré číst si v autobuse. Proto doporučuji dívat se ven, protože obraz venku se vám bude houpat stejně jako vaše tělo.

Pár mokrých ubrousků a papírových kapesníčků také není od věci, nikdy člověk neví. Minimálně si tím můžete umýt ruce před jídlem.

Hygiena. Když se jezdí na noc, budete si pak ráno chtít vyčistit zuby, vypláchnout si ústa, popř. se nalíčit... Takže určitě kartáček na zuby a pastu s sebou na palubu.

Ukulele je skvělým společníkem pro dlouhé nudné cesty, kdy nevíte, co by. Je malé, skladné a milé, velikostí rozhodně lepší než kytara a do autobusu to stačí. Navíc se na něj celkem snadno naučíte hrát, pořídíte ho za poměrně nízkou cenu a je momentálně IN.

Pro dlouhé cesty, když už si s kamarádkami nemáte co říct a nechce se vám zpívat, si nezapomeňte MP3 nebo mobil se sluchátky, popř. nabíječku. Přemýšlím, jestli byl v autobuse vůbec někdo, kdo za celou dobu neposlouchal alespoň na chvíli hudbu... Možná tak ředitel xD

Oblečení na další den. Pamatuju si, že když jsme jeli s mou třídou poprvé na zahraniční zájezd, měla jsem na sobě do autobusu dlouhé kalhoty. Další den, když jsme dorazili do Monaka, jsem se převlékla do šatů a byla jsem moc ráda, že jsem s sebou měla něco lehčího, v čem mi pak přes den ve 30teplotách nebylo horko. Zato moje kamarádka měla všechno oblečení dole v kufru a kufry se tenkrát nevyndávaly, až večer po návštěvě Monaka. Takže se tam chudák pekla celý den v dlouhých kalhotách a nebylo to nic příjemného. Nikdy nevíte, jestli se před tím, než dojedete do hotelu, dostanete ke kufrům. Proto doporučuji vzít si něco lehkého a dobře skladného na převlečení na palubu.


Tipy na stanování

Měli jsme to tak, že jsme prvních pár dní stanovali poblíž Říma, abychom si prohlédli hlavní město Itálie, Vatikán Pompeje a Vesuv (který byl ke vší smůle kvůli špatnému počasí pro veřejnost nepřístupný). A na dalších pár dní jsme poté vyjeli severněji do kempu ve Florencii, kde jsme byli ubytovaní v chatkách, a cestovali právě do té Florencie, do Pisy a Luccy.

Stanovala jsem už tolikrát, že mi to ani nevadilo na rozdíl od některých mých spolužaček zvyklých spát v měkoučké postýlce.


Stan je nejdůležitější část.
Nikdy ho nepřeceňujte, pamatujte, že s sebou máte ještě zavazadla. Takže pokud je stan určen pro 3 lidi, bez kufrů a krosen by se tam možná ještě jeden člověk nacpal, ale takhle ne! Vždycky mějte radši víc místa ve stanu a vemte jich do skupiny radši víc!
V souvislosti s tím mě také napadá - lepší víc malých stanů, než jeden velký. Spolužačka totiž brala stan pro 9 lidí. Spalo nás tam asi osm a už tak se nám do obrovské předsíně sotva vešla zavazadla. A celkově to bylo takové nepříjemné, když tam o sebe ti lidi tak trochu zakopávají... no ještě že jsme tam jenom přespávali. Když jste ve stanu ve čtyřech, je to prostě víc na pohodu.
Člověk by si řekl, že postavit stan není žádná velká věda. Jenže to neznáte některé lidi, v tomto ohledu naprosto neschopné. Postavili jsme stan nahoru, pak jsem se šla osprchovat v domnění, že ho kluci zatím zakolíkují. Když jsem tam přišla, stan celý nakřivo, téměř nedržel, takže by stačil vítr a byl by na zemi. A největší fór byl, když se tam klukům nepovedl dát kolík, takže ho zatížili kamenem. Ale co se nestalo, kámen se rozlomil na půl a ty kretény nenapadlo nic lepšího, než kámen oblepit izolepou. A pro jistotu oblepit i ty tyče, které drží stan. Jop, proč ne.
Přišla jsem tam celá nešťastná z toho. Kluci z jiného stanu (btw. skaut a dobrovolný hasič - jop, tady se poznají skauti, taky jsem skautka) se nám akorát tak smáli, takže jsem si řekla, že tohle teda ne, a s jejich pomocí jsme již téměř za tmy celý stan přestavovali. Ještě ke všemu nám tam nešla dát "podlaha" do přecíňky, protože byl stan křivě. No když jsme to znovu postavili a řádně zakolíkovali, už bylo vše v pořádku a stan vydržel všechny noci.
Co z toho plyne? Radši pomaleji a pořádně, než abyste to honem odflákli, svěřili další práci někomu jinému a pak museli přestavovat stan za šera nebo dokonce za tmy. Zejména, když jste ten stan nikdy předtím neviděli.
Na postavení stanu vyberte co nejrovnější místo pokud možno bez šišek, kořenů, jehličí... Pokud v okolí není žádné zcela rovné místo, postavte stan tak, abyste měli ložničku tak, abyste měli hlavu nahoře a nohy kolmo po svahu dolů. Pokud byste stan natočili jinak, ujížděli byste pak do strany a to je velmi nepohodlné. To je lepší se trochu sunout dolů směrem k nohám.


Spacák a karimatka
V létě stačí nějaký lehčí a tenčí spacák určený do méně stupňů. Je v něm menší vedro a lépe se spí. Já mám asi do -10°C a v létě spím vždycky bez něho jenom jím přikrytá. Na zimu naopak vybírejte nějaký teplejší. Není moc příjemné, když vám mrznou prsty u nohou. Ale kdo by chtěl mít dva spacáky, takže který? Rozhodnutí je na vás, čemu dáte přednost. Lehčí spacák se pak lépe nosí v krosně, když jdete na túru, teplejší je samozřejmě objemnější, ale v zimě velice teplý a příjemný.

Pokud máte možnost nějaké dopravy, vřele doporučuji samonafukovací karimatku. Je měkká, poměrně dost skladná a velmi příjemná na spaní.
Naopak na dlouhé túry, na místa, kam se nedá dojet, kam musíte jít a nést si své věci v krosně, se víc hodí pěnová karimatka, protože jsou velmi lehké. Trochu nevýhodou je, že nejsou příliš skladné, ale třeba na krosnu se dají velmi snadno připevnit. Do nějakého menšího batůžku na výlety - to už by mohlo být horší. Někdo má problém s tím, že je moc tvrdá, ale třeba mě to vůbec nevadí.

Anebo zvolte alumatku, která díky své hliníkové vrstvě odráží zpět vaše tělesné teplo, čili teplo udržuje. Také jsou velmi lehké a ještě více skladné. Ovšem moc komfortní to není, přece jenom je to jen slabá vrstva.


Hygiena
V Českých kempech stojí celkově hygiena a umývárky za prd, v cizině jak kde. Takže je lepší si s sebou pro jistotu kromě klasických kartáčků, pasty, mýdla a ručníků vzít nějakou tu ruličku toaleťáku, mokré ubrousky případně antibakteriální gel.


První pomoc
Velmi dobrým pomocníkem je také KPZ (=Krabička Poslední Záchrany), která obsahuje pár malých a velmi důležitých věcí podle toho, jak každý uzná za vhodné. Většinou se do ní dává ostrý nůž, zápalky, sirky a březová kůra, svíčka, jehla a nit, špendlík, kousek provázku, papír a tužka, léky (viz. další bod) a pár drobných.

Lékárnička je velmi důležitou součástí, ať už jedete kamkoli. Člověk nikdy neví.
Určitě nezapomeňte na obvazy, náplasti, desinfekci a pomůcky na vyndání klíštěte.
Pak také léky - Paralen nebo Panadol, Ibalgin, Endiaron či Smecta, Fenistil nebo jiná mast, Panthenol, kapky do očí a Kinedryl.


Večeře - vařič, ešus, lžíce
Velmi se mi hodil vařič, jelikož jsem s sebou měla z domova zavařené jídlo. Jen jsem si ho ohřála v ešusu a bylo to mnohem lepší, než jíst studený rohlík se salámem. Kamarádka si dokonce vařila kukuřici - mimochodem byla výborná. A nebo si na vařiči prostě ohřejete horkou vodu na ranní čaj či kávu, mnohdy v kempech nebývá rychlovarná konvice (i když poslední dobou je čím dál častější).


Dalších pár drobností
Čelovka či baterka, co když se vám bude chtít v noci na záchod? Nebo bude jiný problém... prostě vždy radši s sebou.

Opalovací krém, balzám na rty, repelent popř. jiný sprej proti hmyzu.

Dostatek oblečení. Přece jenom sušit mokré oblečení od deště ve stanu nelze moc dobře. A také náhradní boty.

Mobilní telefon + Powerbanka

Hry a zábava v případě deště. U nás třeba byly velmi oblíbené karty, jak ty "normální" na Prší, tak žolíkové. To se hrálo každý den. Nebo Bang.


A mohla bych pokračovat dál...

Nicméně tento výlet do Itálie se školou jsem si moc užila a už se těším, až pojedeme příští rok ve stejném termínu, tentokrát ale do Francie do Normandie a na Bretaň. Není nad pobyt mimo školu s bezvadnou třídou, partou skvělých kámošů.


Předchozí díly:



Snad jste si i vy užili léto (já vím, že píšu o loňském). Přeji vám všem krásný začátek školního roku 2018/19 a ať je alespoň tak úspěšný, jako byl ten minulý. Hodně zdaru, ale hlavně, nezapomeňte, život je tu od toho, aby se člověk bavil. Tak se bavte a dělejte věci, které vás těší :)

Moje emailová adresa: charlottestips@email.cz

Charlotte
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama