Jaký byl můj rok 2017? #Část 2.

4. ledna 2018 v 15:00 | Charlotte |  Rady a tipy

Ahoj,
vítejte u druhé části mé novoroční série Jaký byl můj rok 2017. Dneska to budou jarní měsíce duben, květen a červen. Můžete se mimo jiné také dozvědět, jaký byl festival Votvírák.





Začneme klasicky Velikonocemi. Člověk by nejspíš řekl, že bývají Velikonoce v březnu, ovšem letos se nám posunou do dubna stejně jako loni.

Slavíte Velikonoce? Docela by mě to zajímalo, protože v našem městě je přetrvává tradice, že kluci chodí na Velikonoce koledovat za holkami. A jak nejsme moc velké město, tak stačí sednou na kolo a objet okolí, takže u nás tato tradice zůstala.

U každého asi vypadají Velikonoce malinko jinak. U nás to je tak, že koledníci odříkají nějakou tu básničku, vypleskají holku (i když kluci mě dost šetří, nejvíc to bolí od lidí z rodiny) a dostanou ručně malované vajíčko (ano, opravdu trávím každou neděli večer asi tři hodiny malováním vajec), menší děti čokoládičku a nad patnáct panáka. Mašli si nenechá nikdo ujít, oblíbená je zejména červená. No a co by to bylo za hostitelku, kdyby nenabídla chlebíčky, jednohubky nebo další dobroty jako třeba věnečky, perníčky či řízečky. Obzvlášť po tom chlastu se hodí nějaké jídlo. Ono jet v podnapilém stavu na kole s prázdným žaludkem - to si koleduje o zvracení.


Takže...
... koledování na Velikonoce je opravdu moc hezká tradice. Každý, kdo ji dodržuje mi dá za pravdu. Pro holky je to možná trošku horší, protože musí připravit pohoštění, které pak rozdají, a ještě dostanou vyšleháno. Ale když za vámi přijdou vaši kamarádi, spolužáci... když se chodí školkové děti z ulice navštěvovat... tak je to moc pěkné. Modřina zmizí, ale vzpomínky z této krásné tradice budete mít určitě na celý život.

... jídla není nikdy dost. To už jsem se za ty roky naučila. Můžete udělat chlebíčků a jednohubek kolik chcete, vajíček připravit kopu a stejně to bude málo. Vyhladovělí koledníci se u vás rádi nasnídají.

... vstávejte brzy. Já si říkala, že když vstanu v půl osmé, tak to bude tak akorát. A ono prd, první koledníci tu byli už kolem osmé a já jim neměla co nabídnout, protože jsem neměla ještě udělané ani chlebíčky. Takže odešli jen s vejcem a mně to bylo mega trapné.

... Velikonoce jsou chvílí, kdy se kluci zajímají jen o vás. Protože přijde vícero kluků, ale holka je tam jenom jedna. A pokud se bojíte, že nikdo nepřijde, pozvěte vaše přátele.

... se koledníků vůbec nebojte. Oni se kluci bojí šlehnout vás hodně. A to i ti nejméně citliví. Když k vám přijdou přátelé, tak to je vlastně víc o tom, že si pokecáte, zasmějete se, nabídnete občerstvení. Na nějaké šlehání a bolest už nikdo nehraje. Alespoň ne ti starší. Takže mi netvrďte, že Velikonoce nesnášíte.


A tady je moje loňská série z Velikonoc. (Původně tam byly i fotky mých vajec, ale jaksi záhadně zmizely...)




Do května mě nějak nic moc nenapadalo. Většina akcí se odehrává v červnu (na ten měsíc bych toho vymyslela milion), ale na květen nic kromě jedné místní akce, takže to by bylo o ničem popisovat. Takže jsem se rozhodla napsat něco málo o in-linech neboli kolečkových bruslích.

První kolečkové brusle jsem dostala k devátým narozeninám. Byly to s nastavovací velikostí a nutno říct, že mi vydržely dodnes. Až na velikost vnitřní vložky v botě, která se se zvětšováním boty samozřejmě musela vyměnit.

Všichni, kdo umíte na in-linech, mi dáte za pravdu, že na jarní počasí je to ideální vyvenčení se zejména pokud máte někde v blízkosti cyklostezku nebo pěknou asfaltku. Já jezdívám na cyklostezce podél řeky. Je tam víceméně rovina, na konci si člověk může sednout a občerstvit se... pro in-line naprosto dokonalé. A když přejdu krátký úsek pokrytý drobnými kamínky, o která se zasekávají kolečka, tak můžu na in-linech dojet přímo až domů (heh, od cyklostezky jsou to asi dva kilometry do kopce, ale proč ne?).


Takže...
... pokud jste si kolečkové brusle ještě nepořídili, určitě tak učiňte.
... neznám lepší způsob, jak se skvěle vyvenčit, pokecat s kámoškou, zasportovat si a třeba i shodit nějaké to kilo na víc.
... hned jak se oteplí, určitě vyražte na in-line.




A je to tady, moje oblíbené téma na vyprávění. V červnu jsem toho sice zažila mnohem víc, ale tohle je asi taková ta hlavní akce, na kterou budu mít vzpomínky snad do konce mého života.

Velmi často, když je něco poprvé, tak to stojí za to. A tohle teda stálo.

Votvírák byl můj první vícedenní festival, kde jsem mohla sama s kámoši přespat ve stanu. Zažila jsem už pár menších denních festivalů, ale tohle je něco trošku jiného.

Cena

Co je na tomhle festivalu super, je cena. Loni jsem standartní vstupenku pořídila myslím za 350 Kč, letos jsem kupovala v předprodeji za pouhých 200 Kč. Oproti jiným festivalům, kde stojí lístek třeba dvakrát tolik, je to fakt super cena, takže je festival cenově dostupný pro všechny. Možná proto se publikum tohoto festivalu skládalo zejména z vysokoškoláků.

Program

A také to bylo určitě dáno programem. Myslím si, že byl sestaven velmi pěkně, protože si na festivalu každý našel "to své". Já jsem se nejvíce těšila na skupinu Dymytry, kteří byli vážně skvělí, ale nezklamal ani Škwor, Xindl X, Rybičky48 či Vypsaná fixa. Kupodivu velmi dobrá byla i Sabina Křováková, o které jsem podvědomě věděla ze Superstar, každopádně se svou elektrickou kytarou a rockerským hlasem se na fesťák skvěle hodila. Asi nejlepší podívanou způsobil Jaroslav Uhlíř. Nikdo neví, jak to dělá, každopádně na jeho vystoupení bylo snad nejvíc lidí všech věkových kategorií a každý zpíval spolu s ním, všichni znali texty dětských písniček z pohádek. Trošku mě zklamali Wohnout a No Name, Wohnout nic moc a No Name se mi tam po těch rockových kapelách moc nehodily. Ale na uklidnění na dobrou noc...

Tady je pro zajímavost program loňského Votvíráku. Uvidíme, co přinese letošní ročník.


Místo

Votvírák se koná na letišti v Milovicích, což je asi 25 km severovýchodně od Prahy. Ovšem dostat se z Prahy na Votvírák pomocí veřejné dopravy byl prý trošku problém (co jsem slyšela, já jela s kámoškou autem), protože spojů bylo málo a autobusy a vlaky přeplněné. Vyřešit se to dalo jednoduše - koupit si předem místenku.

Pro lidi, kteří nebydlí poblíž, je asi trošku problém se sem dostat. Neumím si třeba představit, že bych se sem táhla z jižních Čech nebo z Moravy.

Ale i když jste jeli autem, nebylo to snadné. Za prvé tam téměř neexistuje asfaltka, cesta je složena z betonových panelů (ale asi jenom pár kilometrů kolem těch Milovic). Nejprve vám chvíli dá, než to vůbec najdete. A potom, pokud tam nechcete za vysoké peníze nechávat po dobu festivalu auto, si musíte dát pozor, abyste nevjeli do placené zóny. Protože ven už se bez zaplacení vysokého parkovného nedostanete. Nejlepší je dojet přímo do Milovic, odtud je to na festival jen pár set metrů.


Čas festivalu

Festival začíná v pátek ve dvě, ale to je jen takový rozjezd. Pořádné kapely jsou až kolem šesté odpoledne a hlavně potom večer. V pátek (vlastně už v sobotu) končí program zhruba v ty tři hodiny ráno, ovšem spát můžete jít kdykoli chcete. Třeba já jsem šla ten první den asi v jednu.

V sobotu začíná program kolem desáté dopoledne, což je tak akorát čas, kdy člověk stihne vstát, udělat si ranní hygienu a dojít na místo. My jsme tam šli jen tak se podívat, ty kapely jsme vůbec neznali a musím uznat, že nebyly vůbec špatné. V sobotu (vlastně v neděli) končí program v půl třetí ráno. Můžete zde ještě přespat do neděle a stan sbalit až v neděli. Tak jsem to třeba udělala já, abych mohla zůstat až do konce programu a nemusela domů v noci ve tmě.

Stanování

V Milovicích na letišti (kde se koná festival) máte možnost přespat ve stanu. Stanové městečko je součástí vstupenky. Ovšem bývá rychle plné, takže pokud chcete dobré místo, musíte přijet v pátek včas.

Kde jsou dobrá místa? Čím dál od stage, tím více klidu a méně odpadků. My jsme byli skoro až vzadu a mně to vyhovovalo. Jediné co, tak trvalo asi dvacet minut, než člověk přešel celé stanové městečko až ke svému stanu.

Určitě si stan nestavte hned u vstupu do areálu. Také je dobré mít stan dál od cest (aby vám na stan nepadali ožralové a aby vám okolo procházející lidé neukopávali kolíky od stanu) a od Toi-toi, tam to příšerně smrdí!

Ve stanu jsme si nechávali všechny věci kromě těch, které jsme si brali do areálu. Zámeček na stan žádný a i kdyby, tak ten vydrží maximálně půl sekundy. Kdyby nám chtěl někdo něco ukrást, tak to prostě ukradne. I tak jsme věřili v čestné lidi a nechali si věci volně ve stanu - nic se neztratilo.

Zato jsme pár věcí našli, třeba piknikovou židli. Prostě se objevila u našich stolů, tak jsme si ji přivlastnili. Bývali bychom si ji vzali i domů, kdyby ji někdo nerozsedl.


Hygiena

Jaká hygiena? Jste na festivalu.

Tahle, bylo zde docela dost Toi-toi, ovšem velmi často ani tak početné číslo nestačilo a tak se tvořily fronty před nimi. Kdo šáhl na kliku holou rukou, tak byl frajer, já bych se toho v životě bez papírového kapesníku nedotkla! Připravte si několik balení kapesníků, minimálně na utření prkýnka. Prvních pár hodin se to dá, ovšem pak se smrad velmi rychle stupňuje a ke konci už je tam skoro k nevydržení. Nehledě na to, že na festivalu jsou dospělí lidé, tak proč sakra udělají hov*o na prkýnko?!? To člověk za boha nepochopí. Asi tak třikrát za festival projede hovnocuc, takže pak se dá v Toi-toice zase na chvíli trošku dýchat.

Není lepší řešení, než si zajít do blízkého lesíka.

No a jak to vypadalo u stage? Ehm... Ale další den dopoledne jsem to tam viděla pár lidí uklízet, bohužel to uklizené nevydrželo dlouho. Člověk si zvykne, pak mu to už ani nepřijde, když šlape po kelímcích. Já jsem tedy odpadky házela poctivě do košů - ale ty také přetékaly ve švech.

Kontroly u vstupu

Stanové městečko je na jedné straně, ale abyste se dostali ke stage, musíte projít "bránou". Prostě kontrolou.

S sebou dovnitř do areálu nesmíte mít ostré předměty, jídlo či pití!

Jak jsme to dělali my? Občas chtěli totiž otevřít batoh a podívali se tam a prohmatávali vás. Takže jsme si do vaků dali bundu a do ní zabalili nějakou tu svačinku. Nic velkého se propašovat nedalo, ale pár sušenek v pohodě.

V pátek se tam tlačily davy lidí hned od otevření festivalu. Takže si člověk musel vymezit minimálně půl hodiny, než vystojí frontu a dostane se dovnitř. A v sobotu zhruba od těch tří odpoledne to bylo totéž. Skvěle se procházelo v sobotu dopoledne a večer, to byli všichni buď mimo areál a ještě spali, nebo už v areálu.

V areálu

Když se dostanete dovnitř, tak konkrétně na Votvíkáru byly tři stage. První a ta hlavní, tam byly takové ty nejznámější kapely, které zaujmou nejvíce lidí. Na druhé byly převážně rockové a metalové skupiny a na té poslední party, DJ, rap... Já jsem chodila převážně mezi první a druhou a super bylo, že když skončila kapela na jedné stage, začala na druhé. Stage byly postavené tak dobře, že se nerušily, zvuk byl slyšet skvěle, aniž byste slyšely hudbu z jiné stage. (Pokud jste se tedy nepostavili přesně na půl cesty mezi stagemi.)

Jak jsem psala, byly tu nějaké ty Toi-toi, ale museli jste si vyčkat frontu. Nic dlouhého, většinou maximálně deset minut.

Stánků s občerstvením a pitím tu bylo víc než dost. Ceny dražší než obvykle, ale v rámci festivalu všude stejné. Nečekejte žádný zázrak, nejlepší jídlo tu byl kebab a k pití kofola, pivo i něco silnějšího. Dále tu pak byly stánky, kde jste si mohli koupit "votvírákové" věci nebo po skončení kapely jejich věci (jakože věci s názvem kapely).

A nechyběl také koutek s pouťovými atrakcemi. To jsem vynechala, ale byla celkem sranda pozorovat přiopité kámoše, jak se točí hlavou vzhůru.


Storky

Těch mám asi tak milion. Opravdu, z Votvíráku mám nejlepší zážitky!

Eh... třeba... Nikdy se nesázejte s kamarádem, že ho přepijete. Nope, i když jste vyšší než ten kamarád, přece jen je to kluk a má svaly a jeho tělo vstřebá alkohol lépe než tělo holky. Takže ne, nevyhrajete. Já nejsem tak blbá, abych to udělala, ale na to tu jsou jiní experti.

Nikdy nejezte další den po vypití nadměrného množství alkoholu mrkev. Nedopadne to dobře. Mrkev se sama o sobě těžce vstřebává a na prázdný žaludek po noci ještě rozdrážděný alkoholem to není dobrá možnost. Ne, opět jsem to nebyla já, ale byla jsem to já, kdo pak omylem do toho "mrkvového salátu" šlápl.

Když jsme poprvé čekali na vstup do areálu, ještě jsem nevěděla, jak to tu funguje. A vedle nás si stoupl nějaký asi pětadvacetiletý chlápek s papouškovsky barevným oblečením, vypadal fakt divně. Povídal něco o holkách a pak se podíval na mě, na úplně cizí holku, a povídá, že pihovaté taky nejsou špatné. Představil se mi, zeptal se mě na jméno a bydliště. Přemýšlela jsem, jestli si něco nevymyslet, přece jenom se mě ptal cizí člověk na město, kde bydlím. Ale říkala jsem si proč. Vždyť je to jedno. No, byla jsem ráda, když jsem od tamtud vypadla. A o půl hodiny na mě kámoška volá: "Hele Charlotte, támhle máš toho svýho kámoše," ukazujíc na toho chlápka, který se válel na zemi totálně namol.

Nebo jsme tam potkali kluka, který vypadal úplně jako náš spolužák o pár let starší. Takže selfie...

A tak dále, těch storek je opravdu mnoho.


Takže...
... vím, že toto čtou i mladší, které rodiče na takový festival samotné nepustí. Ale hned, jak to bude možné, vyrazte na nějakou takovou akci, opravdu to stojí za to!

... jestli můžete, jeďte.

... pokud už víte, že pojedete, kupte si lístky v předprodeji za výrazně nižší cenu. Dost tím ušetříte.

... vezměte si s sebou dostatek jídla a pití do stanu a velké množství toaleťáku, papírových a mokrých kapesníčků!

... to stojí za to! Já mám z tohoto festivalu nejhezčí vzpomínky. Jednak je to skvělý kulturní zážitek a pak si taky užijete mnoho zábavy s přáteli.


A jsme u konce dnešního druhého dílu. Příští díl vyjde v sobotu a těšit se mimo jiné můžete i na článek o brigádě nebo různé vtipné storky ze školního výletu do Itálie.

Moje emailová adresa: charlottestips@email.cz

Charlotte
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jezza Jezza | 31. ledna 2018 v 13:42 | Reagovat

Jak tak koukám, v sobotu další díl nevyšel. Dočkáme se někdy? :D

2 Charlotte Charlotte | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 18:53 | Reagovat

[1]: Ahoj, díky za komentář. Já mám přesně vymyšlené, o čem chci v dalším díle napsat, ale nejprve jsem nemohla kvůli uzavírání pololetí najít čas a teď momentálně pracuji na svém příběhu na Wattpadu. Nevím, kdy se dostanu k psaní sem na blog, ale ráda bych sérii dopsala + mám vymyšlených několik dalších článků. Snad až dopíšu příběh na Wattpadu... Uvidím, pokusím se co nejdřív, ale tento týden asi nic nebude :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama