Jaký byl můj rok 2017? #Část 1.

2. ledna 2018 v 15:00 | Charlotte |  Rady a tipy

Ahoj,
ještě jednou přeji krásný nový rok 2018. Jak jste si užili první novoroční den a Silvestr? Snad skvěle. Nicméně dnes jsem si pro vás připravila takovou krátkou rekapitulaci pár momentů z mého života. Rozhodně to nebude nic nudného, vyberu takové věci, které by pro vás mohly být zajímavé.


Když jsem začala psát tento článek, zjistila jsem, že by byl samotný velmi, velmi dlouhý. A tak jsem se ho rozhodla rozdělit do menších dílčích částí podle měsíců. Části budou dohromady čtyři, přičemž každá bude obsahovat tři měsíce, a budou vycházet každý druhý den opět v 15:00!




Úplně poprvé

Vlastně úplně poprvé jsem si na snowboard stoupla, když mi bylo asi jedenáct. Byli jsme tenkrát lyžovat na Lipně, no a já si řekla, že bych mohla na jeden den zkusit po všech těch letech lyžování prkno. Takže jsme si s taťkou půjčili prkno. Já jsem na tom stála úplně poprvé v životě, můj taťka na tom neuměl, ale nějak se na tom udržel. A tak jsme ten den jezdili. Samozřejmě, že mi to vůbec nešlo. Ono také vyjeďte si sedačkovou lanovkou, stoupněte si a sjeďte červenou sjezdovku. No, možná byla modrá, ale mně to připadalo dost prudké. Mnohokrát za ten den jsem spadla, nešlo mi zatáčet, jet, nic! A tak jsem se zařekla, že na prkno už v životě nevlezu.

Časy se mění, já také. Když řekla moje mladší ségra, že se chce naučit jezdit na snowboardu, řekla jsem si, že přece nebudu horší než ona a že to zkusím. Takže jsem k Vánocům 2016 dostala prkno a s ním i 5 lekcí ve snowboardové škole.

Snowboardová škola

"Snowboardová škola, to přece není nic pro mě! Já se nechci někde plácat s malýma dětma, já se chci naučit jezdit!" říkala jsem si. Ovšem... Pokud jste úplní začátečníci, jakožto já jsem byla, není to na škodu. Ve snowboardové škole vědí, co dělají. Naučí vás to tam od základů.

První lekce byla trošku nudná. Přece jenom už jsem na snowboardu jednou stála, sice kdysi dávno a amatérsky, ale jo. Takže jsem takové ty věci jako koloběžka, "zacvaknout" si tam nohu, sesouvání po svahu či padající list uměla. A jak správně padat... dovedete si představit, co si o tom patnáctiletá holka mezi samými průměrem devítiletými dětmi myslí.

Ovšem nutno říci, že už na konci druhé lekce jsem uměla zatáčet. Úplně ty nejjednodušší oblouky, prostě jsem zatočila a velmi pomalu a opatrně sjela ten nejmírnější svah. To bylo vlastně cílem celé výuky v nejnižší kategorii a protože já (a pár dalších) jsem to už ovládala, byla jsem zařazena do mírně pokročilých.

Přeřazení byl pro mě velký skok. Ty děcka tam jezdila druhý rok, zatímco já jsem na tom všudy všeho stála počtvrté v životě. Každopádně hodně mi toho tam dalo, za následující tři lekce jsem se jim dost přiblížila, těm horším i vyrovnala.

Pokračování na lyžařském kurzu

Nebyla bych to já, kdybych si ten snowboard pár hodin po poslední lekci nevzala na lyžařský kurz pořádaný naší školou. Prostě jak bývají lyžařské kurzy v prváku.

Jenomže pokud má člověk, který strávil na prkně pět lekcí (+ jeden den kdysi dávno, který se snad ani nemůže počítat), jezdit spolu s lidmi, kteří jezdí na snowboardu několik let (jedna kámoška dokonce od svých 5let!), je to dost těžké. Ostatní si jezdili, dělali kraviny, skákali, jezdili po zadu... a já jsem byla ráda, když jsem sjela sjezdovku a nespadla z vleku.

Hned první den jsem dost hnusně spadla (a ne jednou), takže jsem po tom měla modřinu na noze přes půlku stehna ještě další dva týdny.

Dolů k chalupě, kde jsme byli ubytovaní, se jezdilo po zmrzlém sněhu. Ano, po hnusném zmrzlém sněhu, se kterým bych neměla sebemenší problém, kdybych byla na lyžích. Jenomže já byla na snowboardu. Tak moc jsem se bála, že jsem brzdila všude, kde se dalo. Neumíte si představit, jak mi bylo trapně, když za mnou jela učitelka a taktně na mě vždycky minimálně dva metry za mnou čekala. Abych nejela sama, ale zároveň aby to nevypadalo, že jede se mnou a hlídá mě.

Nutno říci, že jsem pak byla na snowboardu ještě dvakrát. (Ano, vzala jsem si s sebou pro jistotu i lyže a tak jsem snowboard a lyže střídala.) A za ty dva dny lyžování dvě a půl hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledně denně jsem se velmi zlepšila. Získala jsem větší jistotu a nemusela jsem se plně soustředit na každé zatočení.

Poslední den jsme opět sjížděli k chatě. Opět byl hnusný sníh, snad ještě horší než první den, protože nic nového nenapadlo, jenom zmrzlo ještě víc to, co už tam bylo. Jaká byla moje radost, když jsem jela se spolužákem, který byl také na snowboardu, a předjela ho. Tedy, byla tam rovina a moje prkno jelo prostě rychleji... Ale... Hm... Prostě jsem chvíli jela rychleji a připadala si, že jsem se přece jen za tu zimu něco naučila.

Pokračování v Itálii

Jo, jsem ještě větší magor, takže jsem si svůj snowboard vzala na zimní lyžování o jarňákách (to fakt dává smysl xD) do Itálie. Z těch šesti lyžovacích dní jsem si ho tedy vzala jen dvakrát, ale radost byla velká, když jsem za jeden den na prkně najezdila necelých 20 km!

Jistě že se to neobešlo bez pádů a bolesti, ale to už k začátkům prostě patří.


Takže...
... se nevzdávejte po prvním nevydařeném pokusu.
... se vůbec nestyďte jít do snowboardové školy. Oni vědí, jak vás to naučit. A pokud chodíte pravidelně, tak se to také naučíte.
... se nic nenaučíte jen tak. Vždycky vás čeká nejprve dřina, pády a neúspěch, ale výsledek stojí za to. A to máte se vším.




Co říci. Lyžák byl úplně super!

Ono je to něco jiného, když jedete v prváku s lidmi, které znáte sotva půl roku, než když jedete v kvintě a znáte se pět let. Já jsem ten druhý případ. Možná i díky tomu jsme si to všichni tak skvěle užili. A také určitě, protože jsme ve třídě jedna velká skvělá parta, která spolu drží i mimo školu.

Každopádně o lyžáku mám v plánu napsat pár článků (nevím, jestli to bude letos), o průběhu jsem psala zde.

Jak jsem si vedla na snowboardu jsem už podrobněji popisovala výše.


Takže...
... lyžák je super, pokud tam jedete se skvělými lidmi. Pokud si umíte vymyslet zábavu. Nevěřili byste, že se dá skvěle zabavit jenom obyčejným "Co bys kdybys", "Přesedne si ten", nebo známou flaškou.

... lyžák je hlavně o lidech. O přátelích. Pak až o lyžování.

... se nenechte rozhodit učitelema nebo že vám něco nepůjde. Typickým příkladem jsou běžky, které si většina lidí, co na nich nikdy nestáli, na lyžáku zhnusí. Přitom je to tak krásné jít si zaběhat. Nesuďte podle toho, jak vám to připadalo na lyžáku.

... si lyžák prostě UŽIJTE! Uvidíte, že na to pak budete vzpomínat jen v tom nejlepším a že se tam budete chtít vrátit.




Zima je obdobím plesů a tak jsem si ples nenechala ujít ani já. Vlastně to byl můj první ples vůbec a docela mě mrzí, že jsem prošvihla maturiťáky. No nic, to napravím letos.

Ples může být super, ale také to může být nuda. Záleží na mnoha faktorech:

  • S kým tam jdete.
Pokud jdete s přáteli, pak si to určitě užijete. Jestliže půjdete sami, nedivte se, pokud vás bude ples trošku nudit.

  • Kdo ples pořádá a jaký je program.
To je také důležitý bod. Je super zeptat se někoho, kdo byl na předchozím ročníku plesu, předchozí rok (pokud to není maturiťák), jaké to bylo. Dále se můžete podívat na hudbu, jestli bude živá, kdo bude hrát... Ale podle toho bych se tolik neorientovala, já osobně mám ráda rock a toho se na plesech jen stěží dočkám.

  • Kde se ples koná.
Pokud to třeba bude na nějakém odlehlém místě, kam se musíte složitě dopravovat, asi nebude ples moc navštěvovaný, nevybere se tolik peněz a tudíž i kvalita bude nižší. Ale třeba ne.


Nejdůležitější asi je, s kým tam jdete. Protože s přáteli se budete bavit nejvíc.

Třeba já jsem tam strávila s kamarády asi 5 hodin v kuse a za tu dobu jsem "zvládla" jen jeden tanec. Jinak jsme pořád někde courali.

Teď mě napadá další věc: Na ples můžete jít, i když neumíte tancovat. Tam po vás tanec nikdo nevyžaduje, pokud nechcete tančit, tak prostě zdvořile odmítnete.

No a co si obléknout?

Občas bývá zadané téma, takže pak je dobré se oblékat zhruba podle toho.

Šaty
Jinak samozřejmě si vezměte šaty a taneční boty na podpatku (nemusí být vysoký, ale je lepší pro tancování, když tam nějaký je). Šaty můžou být jak dlouhé, tak krátké. Já osobně dávám přednost kratším šatům nad kolena. Pokud si nejste jistí, můžete zvolit délku ke kolenům či mírně pod kolena, ale ne každému takto dlouhá sukně sluší (třeba mně moc ne).


Nejlepší je šaty kupovat v kamenném obchodě, viz. tento článek a tento, ale ne vždy se to povede. Tyto eshopy jsou fajn: ZOOT, TAMSIN, MANZARA

Líčení
Líčení můžete klidně výraznější. Nedělejte ho moc tmavé, zejména pokud máte hnědé oči, to by vám neslušelo. Zkuste raději světlejší barevnější oční stíny. Na ples se také hodně nosí stříbrné či zlaté stíny. Špatnou volbou není ani kouřové líčení.



Já mám v oblibě černou linku. Do školy nosím slabou, ale na ples bych se vůbec nebála udělat ji trochu silnější a s "ocáskem" na konci, kočičí oko. Pokud uděláte linku silnější nahoře v prostřed víčka, tak vám to opticky oko ani moc nezmenší či nezúží. Abych neměla celé oko černé, dávám linku jenom na horní víčko. To spodní buď nechávám jen tak, nebo přidám černou tužku tak, aby nebyla vidět mezi okem a tužkou kůže.



Pro zjemnění můžete místo černé tužky a linky použít hnědou. Nebo dejte do vnitřního koutku bílou tužku.



Rtěnku můžete volit výraznější, hodí se to. A na závěr přidejte doplňky, nějaký pěkný náhrdelník, náušnice, náramek či prstýnek.



A co účes?

Vlny. Pokud se vám nechce dělat se s nějakým složitým účesem, jednoduše si vlasy natočte. Je to jednoduché, časově ne zas tak náročné, pěkné a hodí se to kdykoli a kamkoli.



Drdol. Další typický plesový účes. Obyčejný drdol se dobře dělá pomocí drátěnky. Ale pokud chcete něco extra, můžete různě experimentovat s copánky.



Cop. Ani pěkný cop nevypadá špatně. Vyhněte se dvěma copům, které se nosí spíš na léto na sportování. Zkuste třeba velký tlustý rybí cop, přidejte pěkné vlnky, ozdoby do vlasů...



Culík. Nemyslím ten klasický culík, ale nějak hezky zapletené vlasy pokračující do culíku. Ovšem to chce dost praxe, času, lak na vlasy a šikovné ruce.



Takže...
... se ničeho nebojte a běžte na ples. Zábavu si tam určitě užijete, to se nebojte.
... pokud chcete víc dění, zvolte raději maturitní ples.



To bylo pár zajímavých a pěkných věcí z mých prvních tří měsíců loňského roku. Na další tři měsíce se tedy můžete těšit zítra. Rozhodně si příští díl nenechte ujít, psát budu například o jednom z nejlépe cenově dostupných festivalů v České republice.

Moje emailová adresa: charlottestips@email.cz

Charlotte
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama