Konec přátelství kvůli pomlouvání

27. listopadu 2017 v 15:00 | Charlotte |  Kamarádství

Ahoj,
dneska jsem napsala jednu krátkou pravdivou povídku, která se mi stala a myslím si, že by nebylo od věci ji tady na mém blogu zveřejnit. Tak ať se líbí.



"Já si myslím, že Beáta kouká na hodně trapný filmy, tak by tohle mohla zkousnout," řekla jsem za kamarádčinými zády


Kdysi jsem si myslela, že mám tu nejlepší kamarádku na světě. Jenomže pak jsme se přestěhovali a s naším přátelstvím byl konec. V první třídě jsem si na následujících pět let našla další super kámošku, ovšem po mém odchodu na gymnázium přátelství opět skončilo. Po třetím neúspěšném kamarádství jsem už konečně chtěla mít kamarádku, která mě neopustí, nebude mě pomlouvat a nebude se se mnou kamarádit jen proto, že ode mě něco potřebuje.

Začala jsem si rozumět s jednou holkou, budeme jí říkat třeba Beáta. Sedly jsme si spolu do lavice, půjčovaly si věci, chodily do kina... Jenomže nikdo není dokonalý. Ani Beáta nebyla. Štvalo mě na ní mnoho věcí, ale nejvíc asi to, že když měla na něco svůj názor, musel být prostě nejlepší a pravdivý. A pokud se naše názory neshodovaly, byla jsem já ta se špatným názorem. Ani si ten můj nevyslechla, ani mě pořádně nenechala domluvit.

Po dvou letech přátelství a i občasných hádek jsem si do lavice sedla s jinou spolužačkou, která je klidnějšího charakteru, ale s Beátou jsme se kamarádily i nadále.

Jednou, myslím, že to bylo v únoru, jsme jeli do Prahy do divadla na představení. Co si budeme povídat, nebylo to nic extra. Ale hlavně to bylo extrémně sprosté, někdy to byl "humor za každou cenu". Beáta to začala o přestávce kritizovat: "Tohle už je moc. Vůbec nevím, jak to vyjádřit..." Vůbec se jí styl tohoto představení nelíbil.

Pak šla s pár holkami na záchod a my ostatní jsme zatím utvořili kolečko, kde jsme se bavili o představení. Dost lidem se to líbilo, někomu tak na půl, jiní to nekomentovali. A já jsem řekla něco ve stylu: "Já si myslím, že Beáta kouká na hodně trapný filmy a seriály typu Ohnivý kuře, tak nechápu, proč se jí tohle nelíbí."

Další den ve škole jsem se s Beátou normálně bavila.

Po víkendu jsem na Beátu jako obvykle po skončení hodiny čekala, než si sbalí věci, že půjdeme do šatny společně. A ona mi řekla, že slyšela to, co jsem o ní říkala v divadle. A že jí dá nějaký ten čas, než to zkousne a ať teď na ní vůbec nemluvím, že mě nechce ani vidět.

A tak jsme se přestaly na několik měsíců bavit. Já jsem nad každým jejím slovem protáčela panenky, ona dost možná dělala to samé.

Ovšem měly jsme společné kámošky a ty samozřejmě nebavilo lítat mezi námi a tak se nás snažily udobřit. Bavily se střídavě s každou z nás, proč se nechceme udobřit, proč se jedna druhé nechceme omluvit, ať to uděláme...

Já si v tu dobu myslela, že jsem neudělala nic špatného. Vždyť jsem jenom vyjádřila svůj názor! A to, co jsem řekla v tom divadle, bych byla schopná říct Beátě i do očí. To přece nebylo pomlouvání, když jsem řekla pravdu, to, co si myslím!

Omluvila jsem se jí až v září, až po půl roce. Řekla jsem jí, že mě mrzí, co se tenkrát stalo a že mi naše přátelství chybí. Objaly jsme se a od té doby se spolu normálně bavíme, kamarádíme se a pomáháme si jako dřív. I když nějakou dobu trvalo, než jsme si mezi sebou zase vybudouvaly důvěru.

Když se na to podívám zpětně, říkám si, že jsem byla strašná píča, kráva... prostě všechno. Byla to moje kámoška a já jsem neměla o ní za jejími zády říkat tak hnusné věci. A ještě si myslet, že jsem nic špatného neudělala a že jsem v právu. Boha, co jsem to byla za člověka? Naprosto chápu, proč se se mnou Beáta přestala bavit, proč mě nechtěla ani vidět. Po třech letech přátelství jsem ji takhle strašně zradila!

A co z toho vyplývá? Občas uděláme nějakou věc a myslíme si, že to bylo správné. No a s odstupem času se situace může jevit úplně jinak.

(Podle pravdy, jenom jméno jsem změnila!)


A víte, co je na tom nejhorší? Že ani po tom půl roce, kdy jsem se jí omlouvala, jsem si nepřiznala, že jsem udělala chybu já. Spíš jsem to brala jako nutnou povinnost, protože jsem potřebovala naše přátelství. Protože jsem potřebovala Beátiny rady, její pomoc...

To, že jsem udělala chybu, a to kurva velkou chybu, které dodnes lituji, to mi došlo až o pár týdnů později. Až když jsem se zase začaly normálně bavit. Tehdy mi také došlo, o co všecho jsem kvůli jedné kravině vypuštěné z mých úst přišla.

Člověk dělá chyby. A tím se učí. Tak snad i já jsem se z téhle chyby, jejíž následky jsem nenenom já, ale i moje okolí, pociťovaly následující půl rok, poučila.



Stalo se někdy někomu něco podobného?

Moje emailová adresa: charlottestips@email.cz

Charlotte
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 27. listopadu 2017 v 15:44 | Reagovat

Je pěkné, že sis uvědomila své chyby, a určitě už vaše přátelství vydrží :)

2 Charlotte Charlotte | E-mail | Web | 27. listopadu 2017 v 16:07 | Reagovat

[1]: Děkuji. Také doufám, že mi tato ne příliš příjemná zkušenost pomůže stejnou chybu už neudělat a že nám naše přátelství vydrží na dlouhou dobu :)

3 Girl-diy Girl-diy | E-mail | Web | 28. listopadu 2017 v 22:00 | Reagovat

Já jsem se taky pohádal s kámoška, sice jsem se s ní po prázdninách tolik nebavila, ale jednou jsem se pohádali, řekla jsem něco co ty, po čase jsem si začala uvědomovat, že je to pravda, ale trochu jsem to s přehnala, nebavili a ignorovali se asi 2 dny, pak jsem to ukončila a usmířila se, musím říct, že to to naše vztahy otužilí a bavíme se zase hodně a možná ještě víc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama