Jsem malá. No a co!

11. srpna 2017 v 15:00 | Charlotte |  Problémy

Ahoj,
poprvé jsem se rozhodla napsat článek na téma týdne, protože k tomu mám konečně co napsat, aby to nebylo jen strohé povídání o mně. V dnešním článku se dozvíte, jaké jsou výhody a nevýhody malých lidí a pokud patříte mezi ty vzrůstem menší, tak i to, jak se s tím "naučit žít".


Dodnes si pamatuji jeden okamžik, když jsem šla naší ulicí ráno jako každý den do školy. Chodila jsem do druhé třídy. U jednoho ze sousedů byli zrovna dělníci a něco jim dělali na domě. No a jeden z nich se mě zeptal nebo spíš řekl: "Ty jdeš do školky, viď? Těšíš se?" Nevím, jestli mě to tenkrát víc naštvalo nebo vytočilo.

Na prvním stupni jsme se každý rok měřili. Skoro vždy jsem byla druhá nebo třetí nejmenší ze třídy. Na gymplu už se spíš měříme mezi sebou a musím říct, že se mé postavení nezměnilo.

Dříve si ze mě lidi rádi dělali srandu, protože věděli, že mě to štve. Na základce mi dávali přezdívky: Trpajzlík atd. Na gymplu se jakože rozhlíželi kolem a povídali: "Neviděli jste někde Charlotte?" Nebo: "Charlotte, jaké je tam dole dneska počasí?"

Při mých patnáctinách jsem pochopila, že už nevyrostu a celý život budu měřit svých pouhých něco přes 160cm. Já vím, že to není zase tak málo, že jsou i menší lidi, ale když jsou všichni kolem vás vyšší, člověka to také po nějaké době začne štvát.

Nezbylo mi, než si na to zvyknout. Teď už jsem s tím v pohodě, snažím se svou výšku vnímat jako neměnitelný fakt a vytěžit z toho jen to nejlepší. A vám poradím, jak na to.

Jak se přestat trápit se svou výškou?

Vše začíná ve vaší hlavě
Právě tam si musíte říct: "Jsem malá a taková zůstanu!" Musíte si na ten fakt zvyknout. Musíte se přestat trápit se svojí výškou a začít se snažit brát to pozitivně.

Nemyslete na svou výšku. Snažte se vyniknout nějak jinak, třeba výrazným oblečením, skvělými vlastnostmi, pomáháním ostatním...

Vytěžte z toho maximum aneb proč je dobré být malý
Předně vypadáte mladší. Nebo spíš působíte mladší. I když můžete v obličeji vypadat starší, i když se budete líčit, nosit kostýmky... stejně vám budou ostatní hádat méně podle vašeho malého vzrůstu. A to má hned několik výhod:

Můžete jezdit na dětské jízdenky déle. V Praze mají (nebo alespoň měly) děti do deseti let o prázdninách zdarma městskou hromadnou dopravu. Já jsem ještě ve dvanácti jezdila zadarmo a nikdo se mě na věk neptal. A i kdyby, věřili by mi, kdybych jim řekla, že je mi devět. Mnoho dětských vstupenek je do patnácti let a pokud po vás nebudou chtít nějaký průkaz na prokázání věku (jakože chtějí hlavně v autobusech), ušetříte skoro všude.

Můžete se nacpat dopředu. Třeba na koncertech. Sice toho moc neuvidíte, ale na druhou stranu se nebudete cítit špatně, že ti za vámi přes vás nevidí. Můžete se nacpat až úplně dopředu a nikomu nebudete překážet ve výhledu.

Můžete nosit boty na podpatku. Vysoké holky je většinou nenosí, protože by pak vypadaly ještě vyšší z velmi dlouhýma nohama. Vy můžete.

Snad skoro vždy budete nižší než váš partner. Mnoho mých kamarádek (ano, všechny jsou vyšší než já) si často stěžují, jak to je blbé, že jsou tak vysoké. Třeba v tanečních, že si ani nemůžou s někým zatancovat, protože je o dost nižší než ony. Jak to bude vypadat divně, když budou chodit s někým nižším než jsou ony. Že mají mnohem menší výběr. Ale vy si stěžovat nemusíte, protože vás se toto ve většině případů netýká.


V letadle, autobuse, kině, divadle... prostě všude, kde jsou sedačky v řadách, se vám vejdou pohodlně pokrčené nohy.


Vejdete se do spacáku/postel/pod peřinu. Pokud byste měřili třeba dva metry a jeli někam na dovolenou, velmi těžko seženete tak velkou postel. A když už je dost dlouhá postel, zase je krátká peřina, takže vám táhne na nohy. To se ale nám malým nestane.

Výhoda v jeskyních, nízkých stropech... Když je někde strop příliš nízko, vy se většinou stejně vejdete. Vysocí lidé se musí nepohodlně krčit, vy projdete bez problémů.

Na fotce budete vždy ve předu. Dříve jsem to nesnášela: Bude vidět, co mám na sobě, kde mám ruce, jaké mám boty, jestli mám zmačkanou sukni... Jenže postupem času si na to člověk zvykne a teď už mi to ani nevadí. Naopak jsem ráda, že jsem vidět.

Často vás lidé budou pouštět před sebe. Nejvíce asi vaši vyšší kamarádi, třeba na koncertě. Bude jim vás líto, že nevidíte přes ně, a tak vás pustí před sebe.



Jak vyhrát nad okolím?

A nad jejich příšernými komentáři směřujícími na vaši výšku?

Způsobů je mnoho, najděte si ten nejlepší. Ten, který pomůže vám.

Ale co pomohlo mně:
Jak jsem psala, dříve jsem se se svým příliš malým vzrůstem hodně trápila. Štvaly mě komentáře ostatních i přezdívky, které mi vymýšleli. Teď si nikdo přede mnou neodváží ani ceknout na mou adresu ohledně mé výšky. A když ano, tak ho setřu, aby se to vícekrát neopakovalo.


Přestala jsem to řešit.
To byl začátek všeho. Smířila jsem se s tím, že prostě jsem malá a malá zůstanu. Už se neměřím každý den, jestli jsem náhodou nevyrostla alespoň o půl centimetru, načež zjistím, že opět ne. Už nevyhledávám v obchodě boty s nejvyšším podpatkem (ale aby se na tom dalo chodit), ze kterých mě pak bolí nohy. Už si nestoupám na špičky, abych mezi ostatními nevypadala tak blbě. Ani na kopec v případě svahu nechodím.

Prostě se s tím faktem smiřte a neřešte to dál. Nesnažte se být nějací, když to nejde.


Ignorovala jsem komentáře na mou výšku.
Když vás někdo s něčím štve/zlobí, nejlepší je nechat to být. Protože když vás to bude viditelně štvát, toho člověka to bude ještě více bavit a bude přidávat na intenzitě svého chování.

Nenadávejte jim, nesnažte se je urazit, nic jim neříkejte ani nedělejte, jenom je ignorujte. Časem jeto přestane bavit.


Oplatila jsem jim to.
A když hnusné komentáře nepřestávají, oplaťte jim to stejnou měrou.

V divadle jim připomeňte, že se jim ani nohy nevejdou na místo, ani pokrčené. Při spaní mimo domov okomentujte jejich čouhající nohy z pod přikrývky nebo dokonce ze samotné postele. Smějte se jim v jeskyních nebo při sníženém stropě, že se musí krčit a ukažte jim, že vy nemusíte! Když se vás zeptají: "Jaké počasí je tam dole?" odpovězte: "A jaké tam nahoře?"

A tak dále. Způsobů je mnoho, stačí najít ten, který platí právě na toho člověka, jenž vás obtěžuje hnusnými komentářemi na vaši nízkou výšku.



Pomáhám ostatním
Bývala jsem šedou nenápadnou šprtkou s knížkou nosící všude. Nezajímali mě ostatní a já jsem nezajímala je. Pak jsem začala s okolím víc komunikovat a lidé se přestali bát říct něco na mou adresu. A začaly komentáře na mou příliš nízkou výšku. Často jsem to řešila protočením panenek, oplacením jim to, ignorací... ale pořád tu byli tací, kteří nepřestávali. A tak jsem se k lidem kolem mě začala chovat mile. Začala jsem jim pomáhat, radit, bavit se s nimi, smát se s nimi... ukázala jsem jim svou skvělou stránku, že i já umím udělat super zábavu. A oni mě začali mít rádi, oblíbili si mě. A také mě přestali urážet a komentovat mou výšku.

Když budete ostatním pomáhat, lidé vás budou mít rádi. Pak jim bude (většinou) blbé urážet vás, když vy jste jim tak skvěle pomohli.


Sama určuji hranice
Když se mi něco nelíbí, dám to výrazně najevo. Na každého platí něco jiného. U někoho stačí, když s ním přestanu mluvit. Jeden můj kámoš se bojí, když vezmu do ruky barevnou fixu a vyhrožuju mu, že mu obarvím vlasy. Někdy jenom pozdvihnu obočí s výrazem ve tváří říkajícím: "Rly?" a ten člověk se začne stydět. Díky tomuto přístupu mě lidi respektují a nedovolují si mě urážet.

Když se vám něco nelíbí, nenechte si to líbit. Určete si hranice, za které ostatní nepůjdou a stůjte si za nimi.



A co vy? Patříte také do skupiny "těch malých"? Pokud ano, určitě napište do komentářů, jak jste se se svou výškou vyrovnali a jak jste odehnali lidi urážející vás kvůli vaší příliš malé výšce.

Moje emailová adresa: charlottestips@email.cz

Charlotte
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wendy Wendy | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 15:56 | Reagovat

Pokud jsi nedala 10 hvězdiček, napiš proč. Cože? Nejsi tak trochu namyšlená?
(---> reakce na tvůj dotazník, ten druhej vyplňovat nebudu, protože tě nečtu a ani nezacnu :') )

2 Charlotte Charlotte | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 16:20 | Reagovat

[1]: Děkuji za přečtení dotazníku a k tvé otázce: To ti vážně nedošlo, proč tam tu otázku mám? Když dá člověk 10, předpokládám, že je na 100% spokojen. V případě nižšího počtu hvězdiček se asi člověku něco nelíbilo a tak se v otázce ptám, co bych měla ještě vylepšit, aby se tomu člověku můj blog líbil. Chtěla bych, aby byli mí čtenáři s blogem spokojeni a za jakoukoli radu nebo připomínku, kterou mi do dotazníku napíšou, jsem moc ráda a pomáhá mi to zlepšit blog. To je důvod té otázky, zjistit, co by čtenáři rádi změnili. A je mi líto, že ti to nedošlo ;)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 20:40 | Reagovat

Článek v poho, možná zkrátit, něco se opakuje. A máš pravdu, je to v hlavě. Dotazník jsem jen rozklikla, na vyplňování jsem moc líná.
Tak asi tak..:)

4 Eliss Eliss | Web | 11. srpna 2017 v 21:04 | Reagovat

Já měřím také jen kolem 160 cm, dávno jsem si na zvykla a jsem spokojená :)

5 Charlotte Charlotte | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 21:42 | Reagovat

[3]: Moc děkuji =)

6 Charlotte Charlotte | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 21:43 | Reagovat

[4]: Moje řeč, já udělala to samé =)

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 21:52 | Reagovat

[4]: Pořád se říká, co je malé, to je hezké...:) Malá hezká Eliss.

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. srpna 2017 v 21:52 | Reagovat

P.S. A samozřejmě Charlotte...:)

9 KAY KAY | Web | 12. srpna 2017 v 0:37 | Reagovat

Celý život som bola a aj som najnižšia z pomedzi ľudí v mojom okolí, no to, že som nízka mi nikdy nevadilo a mnoho dievčat či sú vysoké by sa so mnou paradoxne rado vymenilo... Nie je to zas taká tragédia, dobrého málo vyrastie, ako vravieva moja kamarátka :)

10 Atheira Atheira | Web | 12. srpna 2017 v 9:43 | Reagovat

Všechno to je v hlavě a hlavně záleží na tvém přístupu. Okolí to pozná, i když si to ani jedna strana pořádně neuvědomuje. Osobně beru holku, co má kolem 160cm jako naprosto normální průměr - sama měřím tak 163cm, na základce jsem taky bývala mezi nejmenšími a ještě pár let po osmnáctce mi nechtěli prodat ani blbý frisco bez občanky... ale nikdy se mi nestalo, že by si mě někdo dobíral kvůli výšce a já to nikdy nevnímala jako nějaký hendikep.
Jsem toho názoru, že lidi si plno věcí - především problémů s okolím: urážky, posměšky, atd. způsobují sami, protože do okolí úplně vysílaj ten svůj "problém" a upozorňují na něj. I když nevědomky.

11 Charlotte Charlotte | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 19:34 | Reagovat

[9]: Také mám kamarádku, která je zase až příliš vysoká. Takže vím, že ani to není ideální.

12 Charlotte Charlotte | E-mail | Web | 12. srpna 2017 v 19:35 | Reagovat

[10]: Krásné vyjádření, super názor, souhlasím. Jak jsem psala, je to o tom, jak se k "problému" stavíme my samotní.

13 Wendy Wendy | E-mail | Web | 15. srpna 2017 v 9:26 | Reagovat

[2]: kdyby čtenáři chtěli něco změnit, určitě by ti dali vědět někam jinam.
"A to ti vážně nedošlooo? ".. kamo, hej. Takhle se mnou laskavě nemluv:*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama