Co si sbalit na tábor

26. července 2017 v 15:00 | Charlotte |  Rady a tipy

Ahoj,
je tu další díl letní série Co si sbalit. Tentokrát to bude na tábor a přidám i pár mých vlastních příhod/trapasů. Takže je určitě na co se těšit.


Začala bych tím, že ne každý tábor je stejný. Já jezdím už několik let na skautský tábor do přírody, kde není žádná elektřina, mnohdy ani signál. Koupeme se v potoce a jako záchody používáme tzv. latríny, což je vykopaná díra v zemi a kolem ní plachta. Jiné tábory se podobají tomu, co máte doma, takže i seznam věcí na různé tábory se bude lišit. Zkusím to opět napsat co nejobecněji. Ale nejlepší je, když dostanete seznam přímo od vedoucích od táboru, na který jedete právě vy.



Oblečení, boty

Na tábor si určitě neberte nic hezkého. Je to tábor, počítejte s tím, že si oblečení můžete zničit! Takže tepláky, obyčejné legíny a horší trička jsou ideální. Jako boty si vezměte pevné boty, kroksy nebo obyčejné sandále. A nezapomeňte na holinky, ty se hodí jak ráno a večer, když je tráva mokrá od rosy, tak i při dešti.

S sebou vždy pláštěnku a nepromokavou bundu! Připravte se na to, že může pršet a deštník na táboře není ideální, maximálně na přesuny, ale hrát venkovní hru s deštníkem v ruce...

Pak také dostatek spodního prádla a ponožek. Není na škodu zabalit si i plavky, i na táborech se občas chodí koupat třeba k jezeru, když je pařák.

Do této skupiny zařadím i batoh na výlety a s tím i nějakou 0,5 - 1 l láhav na pití. No a doma samozřejmě nezapomeňte sušenky a dobrůtky!



Hygiena

Kartáček, pasta, mýdlo
Ručník, osuška
Hřeben, gumičky do vlasů

Malování být vámi nechám doma. Vždyť jste na táboře, máte si ho užít a ne se každý den patlat s líčením. Jediné co si vemte, tak lůj, žiletku (pokud jedete na delší dobu), manikůru - alespoň nůžtičky a zrcátko. Stačí velmi malé, ale je dobré mít při ruce zrcátko.

Není na škodu vzít si také náplasti. Já jsem si na táboře udělala puchýře a nebylo mi zrovna příjemné, když jsem už po třetí šla za zdravotnicí, jestli by mi zase dala další tři nápasti, protože mi tamty nedrží.

Také si vezměte vložky nebo tampony. I když menstruaci zrovna nečekáte, je lepší vždy u sebe nějakou tu vložku či tampon mít, co kdyby náhodou. A já si také s sebou vozím Ibalgin, pokud máte bolestivou menstruaci, je dobré vzít si lék proti bolesti. Přece jenom není příjemné vysvětlovat zdravotníkovi, z čeho vás bolí břicho.

Velmi dobrým společníkem je také suchý šampon. Komu by se chtělo mýt si vlasy každý den nebo každý druhý den. A když se zpotíte, nebo se vám prostě vlasy mastí, není nic jednoduššího než to zamaskovat suchým šamponem či stáhnout vlasy do culíku.

Určitě nezapomeňte na repelent! Borelióza by určitě nebyla příjemným zakončením tábora.

A pak také opalovací krém na slunce, pokrývku hlavy a brýle proti slunci. Můžete si s sebou vzít také antibakteriální krém a mokré ubrousky.

Nezapomeňte na dostatečné množství kapesníků!



Doklady, dokumenty

Co určitě nesmíte zapomenout jsou různé papíry, které musíte vyplnit doma a u lékaře. Vždy proto mějte s sebou prohlášení rodičů a lékaře a kartu pojištěnce (většinou stačí kopie), bez toho vás na tábor nevezmou!

Hodí se i peněženka s pár drobnými, když jdete třeba na výlet a chcete si koupit nanuk.

Pokud vám bylo patnáct, tak samozřejmě také s sebou občanský průkaz (tu vedoucí nevyžadují). V případě, že budete v kuchyni, tak potravinářský průkaz, a když budete na táboře jakou vedoucí pracovat s dětmi, tak bezúchylnost. Oboje vám vydá váš obvodní lékař za nějaký ten poplatek.

Vezměte si i dopisní papíry, poštovní známky a adresy kamarádů a příbuzných. Rodiče budou mít určitě radost, když jim napíšete dopis nebo pošlete pohled.



Co se hodí?

A pár věcí na závěr, které si beru já.

Knížky, popř. i nějaká ta společenská hra. Když se mi stane o volnu, že se nudím, není nic lepšího než si lehnout na postel a číst si. No a s kámoškami si často vezmeme nějakou hru a bavíme se.

Co když se vám v noci bude chtít na záchod? Nebo máte na táborech hlídky či noční hry... Určitě se vám bude hodit také baterka, asi nejlepší je čelovka.

Solární nabíječka, powerbanka... Zejména pokud nebudete mít na táboře přístup k elektřině. Málokomu vydrží nabitý mobil 14 dní (když si ho vypnete, tak většinou ano) a proto jsou tyto věcičky neuvěřitelně praktické.

A pokud máte a umíte, můžete vzít na tábor ukulele. Je malé, snadno ho unesete a užijete si s ním mnoho zábavy. Ovšem na kytaru u táboráku to nemá.




Jak to všechno sbalit?

Jak to narvat do kufru či tašky, to dělá problém asi každému. Já jsem si v posledních letech zvykla na takovýto systém:

Do kufru, který se vejde pod postel, si dávám všechny věci (i věci na jídlo - ešus, lžíci...), oblečení a boty. A pak si beru ještě krosnu, do které se pohodlně vejde spacák, karimatka a všechny sladkosti. Jelikož se na tábořiště dopravujeme veřejnou dopravou, zavazadla nám vozí dodávka, takže mám s sebou na cestu ještě na zádech batůžek, ve kterém mám pití, svačinu, peněženku, mobil a kapesníky. Celkově mám tedy dvě zavazadla + batůžek.



Moje táborová story

To bude asi ta nejzajímavější věc z tohoto článku. Přemýšlím, co napíšu... mám toho tolik...


Tak jo, začala bych jednou z loňského tábora:

Loni v červenci roku 2016 jsem byla na čtrnáctidenním dívčím skautském táboře. Měly jsme víceméně pěkné počasí, až druhý týden začalo občas poprchávat. Náš pobyt na táboře měl skončit v sobotu. Někde od úterý začalo pršet, ale docela se dalo i běhat venku, nebylo to ještě tak hrozné. Ve středu jsme zůstaly většinu dne ve stanech, protože lilo celý den. A samozřejmě stoupla hladina potoka, kolem kterého stál náš tábor.

Ve čtvrtek se naše situace ještě zhoršila. Potok se rozvodnil, celá louka byla mokrá, neustále pršelo a stále přibývalo holek, kterým začala téct voda do stanů. Ani nás ten den vedoucí nebudily na rozcvičku a snídani, jenom nám někdy kolem desáté rozdaly svačinu.

Já už jsem v tu dobu byla také vedoucí, sice nejmladší, ale byla. Na tábor přijeli někdy dopoledne hasiči, aby zkontrolovali tábor, hladinu vody... a rozhodli, co dál. Dohodli jsme se, že přijedou po obědě tzn. po druhé hodině a když se situace nezlepší, bude nutná evakuace.

Holky v kuchyni uvařily provizorní oběd, přijeli hasiči a zkonstatovali, že se situace nezlepšila, naopak. Takže se bude tábor evakuovat.

Všechny jsme si sbalily věci. Velké kufry jsme nechaly na postelích a batůžky s nejdůležitějšími věcmi si vzaly s sebou a navlékly na sebe pláštěnku.

Sešly jsme se v jídelně a postupně tvořily skupinky po pěti, kde v každé skupince byl vždy jeden vedoucí (tzn. 15+). Postupně každá skupinka nasedla do hasičského auta, ve kterém nás odvezli do nejbližšího města do kempu do uvnitř suchých chatek.

Já jsem jela s dalšími čtyřmi holkami až jako poslední. Dojeli jsme na místo, ostatní už tam byly, a... První, co jsem uviděla, když jsem vystoupila, byla kamera. Kameraman z TV Nova! O pár dní později, když jsem se vrátila domů, jsem se dívala na ten díl Televizních novin a já jsem byla v televizi! Sice je tam vidět jenom moje pláštěnka... Ale byla jsem v televizi!!! :)

Jenže taková sranda to nebyla, všechny jsme byly samozřejmě vyplašené. Co naše věci? Co tábor? Jak to bude s námi? Zůstaneme tady? Co rodiče?

Byla jsem tak vyplašená, že jsem nemohla mluvit. Chvíli jsem jen tak seděla a nic neříkala a pak jsem se rozbrečela. Bylo toho na mě prostě moc. Já vím, že jsem vedoucí, že bych měla jít dětem příkladem, že jsem měla být ta, co je bude uklidňovat... ale v tu chvíli to prostě nešlo. Byla jsem v šoku.

Pak jsme se všechny sešly ve společenské místnosti, kde nám holky připravily čaj a my si zahrály společenské hry. V tu dobu už jsem se uklidnila a uklidňovala jsem i mladší holky tím, že jsem je rozptylovala hrou.

Další den hlavní vedoucí rozhodla, že se vrátíme do tábora. Mezitím přestalo pršet, hladina potoka se ustálila a my se mohly v klidu vrátit. Louka byla rozbahněná, ale moc to nevadilo, protože jsme tam jenom přespaly a další den jely šťastně domů.

Zážitek nemusí být pěkný, hlavně aby byl silný.

Aby si ho člověk pamatoval. A věřte mi, já si toto budu pamatovat asi nadosmrti. Teď už na to vzpomínám s úsměvem, ale v tu chvíli nám do smíchu opravdu nebylo!



No a teď něco aktuálního z mého letošního tábora a také něco veselejšího:

Letos na táboře jsem se rozhodla splnit Tři orlí pera. To je skautská zkouška, mohla bych o tom napsat celý článek, kolik z toho mám vzpomínek, a ještě by to bylo málo. Jde o to, že musí člověk vydržet 24 hodin mlčet, 24 hodin nic nejíst (pít jenom vodu) a 24 hodin nebýt spatřen živou bytostí, ale vědět, co se děje v táboře a v průběhu dne donést k táboru dopis (v něm bude to, co člověk zaznamenal, že se děje v táboře).

Neptejte se mě jak, ale vydržela jsem jak mlčení, tak i hladovku a čekala mě samota. Docela jsem se bála, i proto, že jsme kolem tábora předchozí noci viděly nějaké divné zhulené týpky. Ale vydala jsem se na cestu a samotu celkem v pohodě zvládla. Bylo by to ještě lepší, kdyby v noci nefoukalo a nepršelo na mě... ale co.

Někde před čtvrtou odpoledne šla většina tábora na výlet a já tedy měla skvělou příležitost donést dopis. Měla jsem na sobě šedou mikinu. A protože jsem nevěděla, jak dlouho mi to potrvá, než dopis nikým neviděna donesu, dala jsem si do jedné kapsy propisku na případné poznámky a do druhé mobil kvůli času (to je tak, když nenosím hodinky). V ruce jsem držela dopis a pomalu scházela svah směrem k táboru.

Vynechám podrobnosti a k tomu důležitému: Rozhodla jsem se, že dám dopis k laguně (takové hlubší a větší místo v potoce), protože je menší šance, že mě tam někdo uvidí.

Přeskočila jsem potok a položila dopis na zem. A najednou mi přišlo, že je moje pravá kapsa nějak lehčí... Šáhnu na ni a přijde mi, že mi něco chybí.

Kurwa, nemám mobil, byla moje první myšlenka. Podívala jsem se směrem, odkud jsem přišla a přemýšlela, jak ho asi v tom lese budu hledat, když nevím, kde přesně jsem ho ztratila. Co když se zkoulel po svahu, to už ho nenajdu!

Pak jsem se podívala na potok a pomyslela si: Anebo prostě uplaval.

A heleme se, mobil leží v laguně, celý ponořený ve vodě! Rychle jsem ho vytáhla a se strachem v očích pomalu zmáčkla tlačítko zapínání. Nedávno utopila moje kámoška IPhone v záchodě, tohle asi můj Samsung nepřežije!

Zapla jsem mobil... Jéj, funguje! Oddychla jsem si. Rychle jsem tedy zatížila dopis, aby neodletěl a vydala se pryč. Tentokrát jsem si dala při přeskakování potoka velký pozor!



No a mobil naštěstí stále funguje!

Snad se vám článek líbil, snad jste se u mých táborových storek pobavili... a těším se u příštího článku :)

Moje emailová adresa: charlottestips@email.cz

Charlotte
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama