Co si představím pod pojmem Vánoce aneb jsem zkažená

27. listopadu 2016 v 20:45 | Charlotte |  Názorovky

Ahoj,
protože je dneska 1. adventní neděle, rozhodla jsem se napsat článek s Vánoční tématikou. Toto téma už mám rozepsané dlouho, ale pořád jsem nevěděla, jak to sepsat dohromady, tak snad to bude přehledné a článek si užijete.



Dneška to bude trochu jiné než obvykle, bude to názorovka spojená s mými příběhy spojenými s Vánoci. Možná to bude malinko nudné, roztroušené a o ničem (tedy o ničem pro vás), ale já to prostě napsat chtěla. Je to jenom můj názor a je to názor, proto se může lišit od toho vašeho.


Už dlouhou dobu přemýšlím o Vánocích. A jednoho srpnového dne jsem si řekla: "Zase budou Vánoce, co dám komu za dárek, ach jo." Napadlo mě, že to je první myšlenka, která mě napadne, když se řeknou Vánoce. Ale to je špatně, člověk by se měl těšit na Vánoce a ne se jimi stresovat.


Mění se s věkem
Když jsem byla mimino, byly mi Vánoce jedno. Nechápala jsem, co to je, proč to je, pouze jsem se radovala z hraček, které jsem ovšem dostávala i v průběhu roku, takže to nebylo nic zvláštního.

Ve školkovém období jsem Vánoce milovala a nejraději bych je měla každý den. Moc jsem se těšila na stromeček, Ježíška a dárky. Na stromeček protože jsou na něm čokolády, na Ježíška, protože nosí dárky a na dárky... protože prostě hračky.

V mladším školním věku jsem brala Vánoce jako dobu, kdy si můžu napsat o co chci a Ježíšek (později rodiče) mi to přinese.

Ve starším školním věku jsem začala ostatním členům rodiny dávat dárky. Většinou jsem je vyráběla, jelikož jsem neměla peníze, abych každému koupila dárek za tři stovky. Často to byly věci z Fima, nakreslené obrázky, později svíčky, čokolády, levné hračky pro sourozence... S touto dobou mám také spojený můj jediný stres: Jak donutit sestru, abych jí naučila písničky na vánoční koncert. V tuto dobu jsem mou malou sestru učila zpívat a na Štědrý den, kdy k nám přijelo příbuzenstvo, jsem hrála na kytaru a spolu se sestrou zpívala. Dělala jsem to do té doby, co jsem to se sestrou definitivně vzdala, jelikož jsem pochopila, že hudební sluch už mít nebude a zpívat čistě se také nenaučí.

V pubertálním věku (částečně adolescence) jsem teď a to bude v článku.

Ve věku osamostatňování, vejšky a první práce nemají lidi většinou moc peněz a tak dávají levnější dárky. Ale každý dárek potěší, příbuzní alespoň vědí, že si na ně člověk vzpomněl.

Dospělí se s výběrem dárků stresují snad nejvíc. Aby se to všem líbilo, aby to bylo něco rozumného za rozumnou cenu, aby to bylo užitečné... Běhají po obchodech, projíždějí internet a shání.

Důchodci... no, vlastně ani nevím. Jak kdo, někdo se stresuje stejně, jako když byl dospělí, jiný nakoupí pár bločků a vnoučata jsou nadšená a víc to neřeší.

Věk, peníze a povaha určitě hrají velkou roli.


A co si představím já?
"Nemám dárky!"
To je to první, co mě napadlo a s tím přichází další otázka: "Co komu dám a kde to budu shánět?"

"To zas bude stres"
Každý rok je to stejné, dárky sháním na poslední chvíli a balím je na Štědrý den. Všechno to musím udělat tajně kvůli věřícím sourozencům na Ježíška, což je také dost pracné.

"Zase musím držet jazyk za zuby"
Zase nemůžu říct: "Mami, dáš mi pod stromeček snowboard?" Musím kontrolovat každé své slovo, abych něco neprozradila. Nemůžu říct, že jsou Mikuláš, Anděl a Čert převlečení lidé a Ježíšek ani Barbora neexistují a oboje nám dávají rodiče. Ale stojí to za to, když pak vidím nadšené sourozence, jak se těší na Vánoce a Ježíška a ty jejich rozzářené oči, když vidí všechny ty dárky...

"Úklid, úklid a zase úklid"
Jak já to nesnáším. Samé uklízení, jo, to mě opravdu napadne, když se řeknou Vánoce nebo Advent. Žádné dárky, stromeček, svíčky, čas klidu... Čas stresu a úklidu, to je ono. Je to škoda, ale tak to je. Nesnáším uklízení a proto se na Vánoce netěším. Tedy, nechápejte mě špatně, Vánoce zbožňuju, ale nesnáším všechno, co jim předchází. S úklidem souvisí nejenom luxování a utírání prachu - to dělám celý rok, ale hlavně mytí oken, lustrů a praní záclon. Fuj!

"Zábava pro příbuzné na Štědrý den???"
Je to taková naše tradice, každý rok k nám jezdí příbuzní (moc jich nemáme), jdou se podívat do kostela, kde jsem do loňska zpívala ve sboru a pak si k nám sednou na kafe a povídáme si. Dříve jsem vymýšlela věci jako náš vánoční koncert, vánoční zvyky... ale poslední dobou na to nemám nervy, náladu a ani chuť. A tak nikdy nevím, co pro příbuzné připravit, aby to nebyla nuda.

"Tajné zdobení vánočního stromku"
Aby to neviděla sestra s bratrem a další den přiběhli do obýváku s tím, že Ježíšek přinesl nádherný strom. Je to krásné, jak jim září oči, ale... Zdobit začínáme až kolem desáté, když jsme si jistí, že sourozenci spí. Potom musím navléct "očka" do čokoládiček, pověsit je na strom a pověsit ozdoby tak, aby spolu alespoň trochu barevně ladily. Než to doděláme, je po půlnoci a já jdu dva dny za sebou (ještě další den na Štědrý večer) spát až vlastně další den. A s tím souvisí i zalévání stromu, aby měl pokaždé dostatek vody a vydržel až do Hromnic.

"Předštědrovečerní nákup"
Suroviny na večeři i oběd (který nebývá velký), nákup všech dekorací, ubrousků, svíček, svícnů (ty většinou máme z minulých let), prskavek... Na nic nezapomenout, účet je docela velký a práce mnoho.

"Vaření"
Samotné vaření také nesnáším. Všechno to dlouho trvá, hlavně když míváme na Štědrý den jako slavnostní polévku hrachovou polévku - než se to rozmixuje a uvaří... A k tomu připravit chlebíčky, rybu a bramborový salát...

"Výhra v jedení hrachovky"
Konečně něco pozitivního a že to trvalo.

Každý rok máme na Štědrý den hrachovku a vlastně jenom tento den, takže jenom jednou ročně, protože vaření trvá moc dlouho a přes rok se s tím nechce nikomu dělat. Už od dětství mám takovou tradici, polévku musím sníst jako první, i kdyby mi měla spálit krk, i kdybych se jí měla udávit. Jednou na Štědrý den vyhrála sestra a já se z toho rozbrečela... Od té doby si dávám pozor a polévku doslova hltám.

"Cukroví"
A to je jak pozitivní, tak trochu i negativní.

Já peču cukroví ráda, vždycky máme několik druhů. Ale po deseti druzích už to člověka také přestane bavit, hlavně když peče skoro každý den do buhvíkolika večer. Ovšem jedení cukroví, které máme povolené až od Štědrého dne, to je super. Bohužel vždycky přiberu tak 3 kg, ale to k Vánocům prostě patří :)



A to je tak všechno. Samozřejmě, v článku byly věci, které souvisí v Vánoci, ale dělám je před Vánoci na samotné Vánoce se moc těším, jenom ne na všechno kolem toho.

Užijte si zbytek večera 1. adventní neděle, zapalte svíčku a těšme se společně na Vánoce.

Charlotte
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veriska Veriska | E-mail | 30. listopadu 2016 v 19:50 | Reagovat

Ahoj. jako vždy perfektní článek. Můj názor na Vánoce ? Jsem v tom velice dospělém věku (ano v 11 dospělá XD) NEVÍM co od toho mám čekat XD

2 Charlotte Charlotte | Web | 30. listopadu 2016 v 19:55 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama